Zatímco Maria a Mario Montessori působili v Indii (1939–1946), vytvořili vzdělávací program pro starší děti ve věku 6–12 let. Maria Montessori považovala za důležité, aby děti byly vedeny k porozumění tomu, že člověk je součástí širšího a vzájemně propojeného celku. Takzvaná kosmická teorie vychází z předpokladu, že svět má svůj řád a že jednotlivé jevy a procesy spolu souvisejí. Zjednodušeně řečeno, vše ve vesmíru existuje ve vzájemných vztazích. Kosmická výchova si proto klade za cíl poskytnout dětem ucelenou představu o uspořádání světa a o propojení jeho jednotlivých částí. Mezi oblasti zahrnuté do kosmické výchovy patří například zeměpis, astronomie, geologie, fyzika, chemie, biologie, dějepis či sociologie. Součástí jsou také dovednosti rozvíjené v pohybových, hudebních a výtvarných činnostech. Propojování těchto oblastí pomáhá dítěti lépe porozumět fungování světa, rozvíjet schopnost orientovat se v něm, hledat své místo a učit se odpovědnému přístupu k sobě i k okolí. Kosmickou výchovu tak lze chápat jako způsob, jak dítěti ukázat, že vše – od nejmenších částic po nejsložitější organismy – existuje ve vzájemných souvislostech. Porozumění těmto vztahům podporuje vnímání světa jako propojeného celku, jehož je člověk součástí.