MONTESSORI PEDAGOGIKA

Montessori pedagogika prezentuje alternativní pedagogický směr, který na začátku 20. století vyvinula italská lékařka a pedagogička Maria Montessori.

Vizí Marie Montessori bylo, že pokud dokážeme výchovou formovat sebevědomé, svobodně uvažující a tvořivé děti, vyrostou z nich sebevědomí, svobodně uvažující a tvořiví dospělí. Toto vše se snažila Maria promítnout do svého přístupu k dětem a učení.

Montessori pedagogický koncept se tak skládá z filozofie rozvoje dítěte a z konkrétních praktických postupů – prezentací, využívajících promyšlené pomůcky. Je založen na aktivitě dětí, přičemž doprovázející pedagog nabízí různé druhy podnětů a děti si z jeho nabídky vybírají, co právě potřebují. Stávají se tak aktivními účastníky učení, učí se vlastním tempem, se zaměřením na své vlastní vývojové potřeby v daném období.

Montessori pedagogický koncept umožňuje:

• poznávání světa v jeho celistvosti a souvislostech, s důrazem na speciální postavení člověka na Zemi, ze kterého vyplývá velká odpovědnost;
• svobodně se rozhodovat a zároveň přebírat odpovědnost;
• harmonický rozvoj dítěte: kognitivní, pohybová, emocionální a sociální složka učebního procesu jsou v rovnováze;
• vytváření pozitivního obrazu dítěte o sobě, o své jedinečnosti, rozvoj jeho sebeúcty;
• pozitivní emocionální angažování dítěte v procesu učení, protože si práci vybírá a nikdo ho nehodnotí, nepracuje pod nátlakem;
• práci s pomůckami, díky kterým je dítě aktivní a učivu rozumí, probouzí se v něm zájem o poznávání a činnost (poučky a pravidla jsou objevovány dítětem v práci s pomůckami);
• svobodně se pohybovat, protože smysluplná činnost související s pohybem je zdrojem velkého uspokojení, nabíjí dítě energií, urychluje jeho vnitřní růst, pomáhá mu nastolovat psychickou rovnováhu, práce s rukama umožňuje dítěti soustředit se na činnost;
• rozvoj vnitřní disciplíny dítěte, které se ve svobodném prostředí učí ovládat své chování a jednání podle pravidel, která pochopí jako prospěšné;
• rozvinutí potenciálu dítěte jeho vlastními silami, respektující jeho potřeby ovlivňující jeho vývojovou zralost, a zároveň zohledňující jeho zájmy, pramenící z jeho individuality;
• v aktivní činnosti poznávat především své silné stránky, ze kterých dítě vychází při hledání svého místa ve společnosti.