Kosmická výchova

Dokud byli Maria a Mario Montessori v Indii (1939–1946), vytvořili učební osnovy pro starší děti ve věku od 6 do 12 let.
Maria Montessori považovala za důležité, aby byly děti vedeny k poznání, že člověk je součástí jednotného kosmického plánu stvoření. Tzv. kosmická teorie vychází z předpokladu, že jakémukoli tvoření předchází jednotný plán. Zjednodušeně řečeno, všechny věci v kosmu existují ve vzájemném propojení. Kosmická výchova si proto klade za cíl, poskytnout dětem určitou ucelenou představu o sladění jednotlivých částí celku světa, čili živé i neživé přírody a člověka.
Mario Montessori nazval tento učební plán Kosmická výchova, protože byl navržen tak, aby vyživoval neomezenou zvědavost a představivost starších dětí a naplnil jejich touhu prozkoumat a pochopit vesmír mimo jejich bezprostřední domov a rodinu. Mnoho z těchto učebních osnov je v souladu se zájmem, které mají děti ve vztahu ke zvířatům a rostlinám, jakož ik Zemi jako celku a jejímu místu ve vesmíru.
Mezi předměty zahrnuté do kosmické výchovy patří například zeměpis, astronomie, geologie, fyzika, chemie, biologie, dějepis či sociologie. Součástí jsou také dovednosti v pohybové, hudební a výtvarné výchově. Integrace oblastí a témat zahrnutých v kosmické výchově pomáhá dítěti pochopit uspořádání světa, schopnost vžít se a existovat v něm, najít své místo a naučit se zacházet s sebou is okolím.
Kosmickou výchovu tedy můžeme chápat jako způsob, jak dítěti ukázat, že všechno ve světě, ať už jde o nejmenší částici, či o největší stvořený organismus, existuje ve vzájemném vztahu. Pokud dítě správně porozumí této síti vztahů, může jednoduše přijít na to, že i ono samotné je součástí kompaktního celku světa.