Absorbující mysl

Od narození do přibližně šesti let, malé děti zažívají období intenzivní mentální aktivity, která jim umožňuje „absorbovat“ poznatky z okolí bez vynakládání námahy, přirozeně a spontánně.
Maria Montessori zjistila, že za bezmocností a nemohoucností malého dítěte se skrývá ohromná síla a velká práce, kterou musí miminko udělat samy na sobě, aby se adaptovalo na svět, do kterého se narodilo. V žádném jiném období svého života, neudělá člověk s sebou takové převratné změny jako dítě budující svou osobnost. Kvalita této práce ovlivní jeho dospělý život. Proto ho Maria Montessori volá tvůrcům sebe sama a vyjadřuje mu svůj respekt a úctu.
Maria Montessori jako první upozornila na nesmírnou náročnost práce dítěte při rozvíjení svého psychického života během prvních let života. Za poměrně krátký čas se dítě naučí samé chodit, mluvit, dokonce paralelně několika jazyky, rozvine se jeho paměť, vůle, myšlení a emoce. Z toho usoudila, že děti musí být obdařeny výjimečnými psychickými schopnostmi podvědomého charakteru, které jim pomáhají adaptovat se na prostředí. Tyto skryté psychické síly, které nazvala absorbující mysl, podněcují dítě ke spontánní činnosti, jejímž prostřednictvím dochází k rozvoji mozku. Absorbující mysl umožňuje dítěti vstřebat velké množství dojmů a poznatků prostřednictvím všech smyslů bez námahy a bez vědomého úsilí. Díky vrozené schopnosti se dítě v podnětném prostředí rozvíjí svými vlastními silami, svým vlastním tempem, sledujíc uspokojení svých hlubokých vnitřních potřeb.