KAŽDÁ ROSTLINA USPOKOJUJE SVÉ POTŘEBY

Často, když vy lidé jdete na procházku do lesa, říkáte: „Ó, jak je zde překrásně! Jak jsou všechny tyto rostliny pokojné!“ A je to pravda: Své dny trávíme v tichosti. Naše listy však neustále usilovně pracují – zachycují co nejvíce slunečního záření. Bez světla bychom totiž my, rostliny, zemřeli. Někdy je nějaký strom tak obrovský, že zastíní světlo všem ostatním rostlinám. Tehdy ostatní rostliny jednoduše otočí své listy jiným směrem a usilují zachytit pro sebe sluneční světlo. Proto vždy, když jdete lesem, můžete spatřit nad svými hlavami střechu tvořenou listy, které se natahují, aby zachytily pro své rostliny co nejvíce slunečního světla. Každý list si najde svůj vlastní prostor, kudy přijímá světlo.
Každá rostlina se o minerály, které nám poskytuje půda, dělí se všemi ostatními. Velká rostlina ke svému přežití potřebuje a přijímá více světla, vody i minerálů, než jiné malé rostlinky. To ale nevadí. Vždyť velké rostliny se za to malým rostlinkám odvděčí. Každý rok na podzim shazují koše a koše listů, které padají na zem a zaplní ji tak opět minerály pro nové mladé rostlinky.
Někdy najdete v lese samostatně stojící obrovitý strom – to jsou naši nejstarší. Jsou velikánští a staří a nesou si svá dávná tajemství. Žijí velmi dlouho a my jsme tomu rády, i když spotřebují nejvíc světla ze všech. Není tam už potom téměř žádné místo pro mladé stromky. Mladý stromek se ale vždy těší, když může růst společně se staršími. Učí se, jak si ti starší dělají svou práci, jak plní vzduch kyslíkem a vlhkostí, abyste mohli žít vy lidé a také zvířata.
Protože se my rostliny nedokážeme pohnout z místa, na kterém jsme se narodili, uzavíráme pevné přátelství s půdou. Držíme se půdy tak pevně, že ji nemůže odnést ani silný déšť nebo bouřka. Obvykle obrosteme i velké kameny. Dokud jsme menší nebo mladší, zkroutíme se a najdeme si místo tak, aby nikdo z nás nemusel žít stísněně.
Každý z nás má více či méně stejné potřeby. Potřebujeme vzduch, vodu, minerály a světlo. Na zemi je místo pro mnoho nejrůznějších druhů rostlin. Některé z nás žijí dokonce na pouštích, jiné zase na mořských pobřežích a další ve velmi chladných oblastech. Některé žijí spolu v hlubokém lese, jiné zase na širokých polích. Kdekoli žijeme, žijeme v harmonii s půdou a vzduchem. Bereme si, co potřebujeme a jiným kolem sebe dáváme kyslík, spoustu zeleně, chladnější vzduch a stín. Některé z nás mají své triky, které využívají k tomu, aby přežily. V určitém čase na určitých místech, kde není dostatek vody, dokážou si některé z nás zlepšit své podmínky. Zadrží vodu a hospodaří s ní velmi opatrně.
Existují také rostliny, které se přizpůsobují okolním podmínkám jinak – změnou svého šatníku. Během roku mění své ošacení ze zářivě zeleného na tmavě zelené a později na červené, žluté nebo oranžové.
Některé z nás mají jiný trik – vyrostou velmi rychle v prvních jarních dnech, hned poté, co se začne oteplovat po zimě. Využívají tak času, než se probudí velké stromy, které by jim později braly světlo.
A pampeliška - to je největší kouzelník. Můžeš jí listy ustřihnout i třikrát a ona vždy přežije!

POUZE NĚKOLIK SEMÍNEK SE VYVINE DO NOVÉ ROSTLINY

Většina z nás začíná svůj život stejně – jako semínko s tvrdou, vodě odolnou slupkou. Tato slupka nás chrání před poškozením, dokud nás na nové místo, kde budeme žít, nedonese vítr, voda nebo některá zvířata. Uvnitř semínka je uskladněn dostatek potravy pro novou rostlinku. Když je semínko odfouknuto nebo odneseno na nějaké nové místo, ne vždy je tam možnost, aby mohla vyrůst nová rostlinka. Každý rok jsou miliony semínek snědené zvířaty jako jejich potrava. Mnohá ​​semínka spadnou na místa, kde žijí už jiné rostliny a kde už není víc místa pro nové rostlinky. Někdy je vítr tak silný, že semínka odnese až daleko na skály, kde není žádná půda a žádná vlhkost, nebo je tam příliš chladno, takže tam daná rostlina nemůže vyrůst. Ale naše mateřské rostliny z těchto důvodů vyrábějí rok od roku mnohem více semen, než je ve skutečnosti potřeba.
Semínka, která přistanou v půdě, mají možnost se vyvíjet.
Když je jednou semeno v půdě, může si přes slupku nasát vodu. A pak, když se semínko probudí, roste žíznivými kořínky dolů do země a naopak první světlé lístky rostou ke slunci, aby tam hledaly světlo a teplo. Rostlinka však může dále růst pouze v případě, že si najde dostatek světla.

FUNKCE JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ ROSTLINY: LIST, KOŘEN, STONEK, KVĚT, PLOD A SEMÍNKO

Každá rostlina se také podobá městu, ve kterém je mnoho usilovných dělníků. Jsou tam skupiny dělníků pro různé druhy úkolů. Každá jakkoli malá buňka ví, co je jejím úkolem. Například listy, to jsou uctívači slunce. Hledají slunce, aby mohli využít jeho světla a vyrábět pro celou rostlinu potravu. Jedna skupina dělníků přijímá oxid uhličitý a vypouští kyslík. Jiní dělníci vyrábějí pro rostlinu cukr.
Prací stonku je zase držet listy, aby se mohli natahovat za sluncem. Uvnitř stonku se nacházejí jemné trubky, kterými se přivádí voda a minerály k listům, kde je vyráběna potrava. Další trubky se starají o odvádění potravy k ostatním částem rostliny.
Kořeny prorážejí půdu ve snaze hledat vodu. Umí vodu vycítit i na dálku. Nasávají vodu a vytlačují ji až do listů. Listy samozřejmě také pomáhají při sbírání vody. A tak se dostane voda všude tam, kde je potřebná. Dalším úkolem kořenů je držet rostlinu pevně v zemi, aby mohla rovně stát.
Každý rok se těšíme na výjimečné období. Je to období, kdy máme velkou oslavu. V této době jsou mužské a ženské části rostlin připraveny přivádět na svět nové generace rostlin. Tehdy se vyzdobí spoustou překrásně barevných a voňavých květů, připraví dostatek pohoštění pro veškerý hmyz a ptáky. Hmyz je někdy tak zaneprázdněný, že by si nás možná ani nevšiml a proto pro něj připravujeme přistávací plochy v příjemných barvách, aby mohl vejít do květu. Hmyz nám totiž nesmírně pomáhá v tom, abychom mohli založit nové generace.
Část našich pylových zrnek se zachytí na těle hmyzu, který navštívil květ a pohostil se připraveným sladkým nektarem. Hmyz tak naše prachová zrna zanese k jiné rostlince a v ní se díky tomu může vyvinout nové semínko.
A pak je po oslavě. Vůně a barvy zmizí a jsme opět jen zelené. Další dělníci v rostlinách naplňují batohy s potravou pro malá miminka – semínka, dělají jim zásoby na časy, kdy půjde semínko do světa – bude cestovat světem a hledat si místo pro život. Než se sbalí batohy, povídáme my mámy - rostliny - našim dětičkám o všech zvláštnostech našeho druhu a o našich úkolech. Každé semínko si v sobě nese balíček plný návodů k tomu, jak se stát skutečnou rostlinou. Je to stavební plán pro novou rostlinu.
Každá rostlina má svůj způsob, jak posílá své děti do světa. Některá semínka cestují vzduchem, jiná jsou odnášena zvířaty a zase jiná jsou sežrána ptáky, kteří semínka spolknou a někde jinde je zase vypustí ven.

Závěr

Toto je příběh rostlin. Žijeme se speciálním posláním, důležitým i pro život zvířat a lidí na celé naší společné Zemi. I když jen někteří z nás mají to štěstí, že se mohou rozvinout ze semínka na dospělou rostlinu, ti kteří přežijí, slaví život. Když se ráno probudíme spolu s vycházejícím sluncem, ptáme se sami sebe: "Jak bychom dnes mohly zpříjemnit život sobě i všem ostatním? Jak bychom mohly pořídit nějakou potravu pro živočichy? Jak bychom mohly udržet tento kopeček země, aby ho nerozmočil déšť a neodnesl všechno?" Jak bychom mohly šířit krásné vůně našich květin ranním vzduchem? Jak bychom mohly osvěžit žíznivá ústa turistů svými plody? Jakou práci bychom mohly jeětě vykonat jako poděkování za náš překrásný život na Zemi?

O PROJEKTE

Tento didaktický materiál pre vás spracovali ľudia z občianskeho združenia PERSONA v rámci projektu Cesta, ako navrátiť radosť z učenia do škôl. Realizácia projektu je možná vďaka podpore z Európskeho sociálneho fondu a Európskeho fondu regionálneho rozvoja v rámci Operačného programu Ľudské zdroje.