Zrození života

Stalo se něco zázračného! Ve vodě se objevily zcela nové látky, které měly mimořádnou citlivost. Také jim byly zadány nové zákony. Všechno, co potřebovali, našli ve vodě. Jednalo se o první stopy počátku života na Zemi. Tyto první živé organismy sestávaly z jediné maličké buňky a měly schopnost přijímat potravu, růst a rozmnožovat se. Hodně času uběhlo do té doby, než se objevily i mnohobuněčné organismy - buňky, ze kterých byly složeny si následně rozdělily mezi sebou práci: některé si vzaly na starost přijímání potravy, jiné byly zodpovědné za pohyb. Některé organismy se rozmnožovaly pomocí dělení svých buněk; jiné se rozmnožovaly spojením dvou buněk.
Toto se odehrávalo před velmi dávnou dobou. O začátcích života na Zemi nevíme mnoho. Vědci, kteří se věnují zkoumání kamenů a mořského dna, objevují neustále nové skutečnosti o dávných dobách.

Jak se tedy vyřešil problém s přebytkem minerálů a solí v našich mořích?
Mezi první organismy na Zemi patřily sinice, jedna ze základních skupin bakterií. Obsahovaly chlorofyl a dokázaly si s pomocí slunečního světla a oxidu uhličitého vytvořit potravu. Při této činnosti pomáhaly také čistit vzduch. Díky tomu ubyly jedovaté kyselé deště a voda nemohla tolik narušovat skály. Sinice zároveň produkovaly kyslík, který později potřebovali živočichové k životu. Někteří živočichové v těchto dávných dobách přijímali minerály a soli z moří a použili je k vytvoření tvrdých schránek na ochranu svých těl. Když tito živočichové uhynuli, tak jejich schránky klesly na dno moří a vytvářely tam celé vrstvy. Tak pomáhali živočichové čistit vodu.

Tato časová osa života nám poskytuje informace o tom, co si lidé přečetli v kronice Země. To, co vědci zjistili a vyhodnotili, je zaznamenáno na této ose. Takto můžeme zjistit, kdy kteří živočichové žili.

ARCHAIKUM (PRAHORY)

Asi před 3,8 – 3,7 miliardami let se v bezkyslíkatém prostředí moří objevil život. Všechny formy života, které mohly existovat v archaiku, byly pravděpodobně velmi odolné a velmi malé, podobné dnešním eubakteriím a archeonům. Jedná se o skupinu jednobuněčných, prokaryotických organismů. Základní stavební prvky pro svůj život získávaly z hornin a minerálů. Rozmnožovaly se výhradně nepohlavně – příčným dělením a rašením.

PROTEROZOIKUM (STAROHORY)

Během raného proterozoika je život výlučně mikroskopický a jednobuněčný, s dominancí sinic – fotosyntetizujících bakterií, které se shlukují do kolonií. Produkcí kyslíku vytvářejí příznivé podmínky pro následnou evoluci života v mořích, na souši a ve vzduchu.
Zvýšení hladiny kyslíku startuje také první velké vymírání nejstarších organismů. Je to změna, se kterou se některé organismy neumí vyrovnat. Současně nastává velké ochlazení planety. Na pevnině se objevují ledovce a většina moří zamrzá. Tomuto období před 2,4 až 2,1 miliardami let říkáme huronské zalednění. K dalšímu zalednění dochází před 800 - 600 miliony let. Jedná se o globální zalednění, nazývané také „Země – sněhová koule“. V tomto období sahá oceánský led téměř k rovníku.
Organismy zažívající výrazné klimatické změny se musí přizpůsobit novému prostředí a podmínkám. Během proterozoika probíhá evoluce především ve velkých zdokonaleních buňky. Postupným symbiotickým sloučením různých typů mikroskopických organismů se postupně z prokaryotických organismů (bakterií a archeonů) vyvíjejí organismy eukaryotické. Tak vznikají prvoci, první řasy, houby a živočichové. Jejich buňky jsou větší, více rozmanité, mají vytvořené buněčné jádro chránící jejich genetickou informaci a jsou schopny pohlavně se rozmnožovat. Na konci proterozoika už velké mnohobuněčné organismy s měkkým tělem kolonizují mořské dno. Jsou dlouhé až jeden metr a podobají se listům, článkovaným červovitým tvorům či diskům, připevněných k mořskému dnu. Nejstarší společenství těchto záhadných živočichů bez pevné schránky je známé jako ediakarská fauna.

PALEOZOIKUM (PRVOHORY)

Prvohory jsou charakteristické explozí bezobratlých, paryb, obojživelníků a první suchozemské flóry. Datujeme je do období před 541 až 252,2 milionu let. Dělí se na šest period: kambrium, ordovik, silur, devon (starší prvohory) a karbon, perm (mladší prvohory).

Kambrium

Většinu planety pokrývají oceány. Pevninu tvoří pouze holé skály bez jakékoli vegetace a sopky. Kontinenty se nacházejí převážně v tropické oblasti. V zemské kůře je velký pohyb. Pevnina opakovaně vylézá z vody a klesá pod ni. Většina světa má teplé počasí, neboť tropické vody se shromažďují severně a jižně od pevniny, která se nachází především podél rovníku. Zalednění se nevyskytují.
Kambrium přináší neobyčejný rozmach života. Během relativně krátkého časového období se objevují nové skupiny živočichů, převážně oceánští bezobratlí, včetně trilobitů, měkkýšů, hvězdic, korálů a medúz. Tento velký nárůst života, nazývaný také „kambrická exploze“, je pravděpodobně ovlivněn výraznou změnou chemického složení vody a zvýšeným obsahem kyslíku.
V důsledku zvětrávání kontinentů se do oceánu dostává velké množství vápníku, který využívají vyvíjející se živočichové ke stavbě tvrdých částí těla. Objevují se tak tvorové s krunýřem či schránkou, které své nositele chrání před predátory. Jde například o houby, ramenonožce, korály, měkkýše, ostnokožce a členovce. Trilobiti, patřící mezi členovce, jsou dominantní formou života. Mají vyvinutou schopnost vidění a tvoří až 60% kambrické fauny. V tomto období se začínají vyvíjet i první obratlovci s primitivní páteří. Objevují se ryby bez čelistí a začínají se diverzifikovat. Rostlinstvo reprezentují mořské řasy a sinice.
Objevují se také nové, neznámé formy života, které jak na začátku kambria přicházejí, tak na konci vyhynou, bez zanechání pokračovatelů. Vymírání na konci kambria je způsobeno pravděpodobně náhlým poklesem teploty. Nárůst ledovců podstatně snižuje hladinu moří a mělká teplá moře následně mizí i s teplomilnou faunou.

Ordovik

V ordoviku tvoří většinu pevniny rozsáhlý kontinent Gondwana na jihu a řada menších kontinentů severozápadně od ní - Laurentia, Baltika, Siberie. Pevnina je tvořena holými skalami, které jsou stále ještě bez rostlinného porostu. Časté jsou sopečné erupce a zemětřesení, v důsledku čehož zemská kůra hrubne. Ordovická moře zalila značnou část pevninských bloků. Z holých skal se v důsledku eroze dostává do moře velké množství sedimentů. Atmosféra obsahuje velké množství vlhkosti a počasí je teplé.
Široká, mělká moře poskytují výborné podmínky pro život. Opět dochází k velkému rozmachu různorodosti mořského života. Pokračuje především vývoj mořských bezobratlých. Objevují se nové druhy trilobitů, graptolitů (polochordáty) i prvoků.
Mezi rozvíjející se měkkýše patří chroustnatky (chitony), přílipkovci a významné postavení mají také hlavonožci (zejména nautiloidea). V mořích se rozprostírají lesy mořských lilií. Ve středním ordoviku se objevují ramenonožci (rhynochonellida) a ostnokožci (hvězdice, hadice, ježovky). Důležitou událostí ordovického období je i rozvoj obratlovců, kdy se objevují první kruhoústí. V ordoviku začíná také osidlování pevniny prvními rostlinami. Objevují se primitivní mechy, lišejníky a houby. Také zde nacházíme stopy prvních členovců, usilujících proniknout z vody na souš. Život prosperuje během větší části ordoviku, dokud Země opět nevstoupí do fáze globálního ochlazování. Koncem ordoviku dochází k intenzivnímu, i když krátkodobému zalednění. Hladina moří drasticky klesá, mnoho životního prostoru na kontinentálních šelfech mizí a obzvláště tropické fauny trpí snížením teplot. Nastává hromadné vymírání, jedno z pěti největších v historii naší planety. Vymírá až 85% veškerého mořského života.

Silur

Superkontinent Godwana se posouvá směrem na jih, zatímco Baltika a Avalonie pokračuje směrem na sever, kde se sráží s Laurentií. Při této kolizi se uzavírá severní část oceánu Jepetus. Období zalednění, které ukončilo ordovik, pokračuje do siluru. Postupně však led taje, hladina moří stoupá, což přispívá k rozšíření prostředí mělkých moří. Silurské podnebí je horké, v počátečních stádiích vlhké, na konci horké a suché.
Voda v jižních, tropických mořích se rychle otepluje a nastává bouřlivý rozmach života. Oceány i sladké vody začínají obývat nové druhy ryb. Na začátku siluru patří k nejhojnějším bezčelistnaté ryby. Obávanými predátory moří se stávají obří členovci – eurypteridi, známí také jako „mořští štíři“, dorůstající až do dvoumetrových délek. V hlubších i mělkých vodách se pohybují různé druhy hlavonožců. Lilijce, ramenonožci, trilobiti, plži a mlži obývají útesy moří, spolu s korály a řasami.
Na pevnině, v blízkosti mělkých zátok, v okolí potoků a řek se začínají zelenat malé cévnaté rostliny. Pevninu začínají objevovat členovci - první mnohonožky, stonožky i primitivní pavouci. Zvyšování rozmanitosti suchozemských rostlin a vznik nových druhů suchozemských ekosystémů bylo na konci siluru v plném proudu. Zatímco rostliny a bezobratlí začali osidlovat pevninu, obratlovci žili v oceánech. V jejich vývoji však nastala důležitá změna - evoluce čelistí. Čelistnatci (trnoploutví, příčnoústé ryby s chrupavčitými kostrami) se staly většími než jejich bezčelistnatí současníci. Mezi významné čelistnatce patří i skupina lalokoplutvých, ze které se vyvinuli čtyřnožci.

Devon

V devonu se začínají k sobě přibližovat dva superkontinenty - Euamerika (Lauretika a Baltika) a Godwana, až se nakonec srážejí a tvoří jediný superkontinent zvaný Pangea. Srážka je impulsem pro tvorbu horských masivů. Devonské klima je relativně teplé a suché. Hladiny moří jsou vysoké po celém světě. Eroze vytváří velké množství sedimentu v oceánech. V mořích se nadále daří bezobratlým, zejména útesotvorným korálům a houbám. Objevují se nové formy ramenonožců, trnitých trilobitů, hlavonožců a desetinožců. Příchodem amonitů ustupují trilobiti pomalu do pozadí. Mělká a teplá moře na okrajích pevniny nabízejí optimální podmínky pro rozvoj rybovitých obratlovců – od obrovitých pancéřnatých ryb a prvních žraloků až po vyspělé druhy kostnatých ryb.
V devonu se objevují i ​​nové druhy rostlin. Pevninu postupně obývají rhyniové rostliny, plavuně, přesličky, kapradiny a ke konci období i první zástupci nahosemenných rostlin. Společně tak vytvářejí nový suchozemský biotop – první lesy na světě. Rozmanitá vegetace a přibývající organický materiál v půdě vytvářejí příznivé podmínky pro rozvoj bezkřídlého hmyzu. Ten se stává lákadlem pro první primitivní obojživelníky, jejichž předci jsou lalokoploutvé ryby.
Zhruba v polovině devonu se klima začíná ochlazovat. Na konci devonu dochází k masivnímu vymírání, které výrazně zasahuje mořská společenství. Vymírají téměř všechny skupiny bezčelistnatých ryb, většina druhů korálů, hub a mnoho rodů trilobitů. Přežívají jen převážně drobní živočichové. Příčiny vymírání zůstávají nevysvětlené.

Karbon

Během formování superkontinentu Pangea se odkrývá stále více pevniny. Vznikají mnohá pohoří. Dlouhá teplá a vlhká období jsou periodicky přerušována teplotami pod bodem mrazu. Rozsáhlá zalednění způsobují stoupání a klesání hladiny oceánu, přičemž moře střídavě zaplavují pevninu a následně z pevniny ustupují.
V mořích pokračuje bouřlivý rozvoj korálových útesů a dalších společenství bezobratlých. Začínají se rozšiřovat dírkonošci(Foraminifera). Predátory vod se stávají žraloci.
Ve vlhkém horkém podnebí vznikají první tropické pralesy, jejichž značnou část tvoří mokřady. V nich dominují stromovité přesličky, plavuně, kapradiny. Ojediněle jsou zastoupeny i kordaity, nejstarší druhy jehličnanů. Postupným hromaděním rostlinné hmoty se tvoří rašelina a jejím zuhelnatěním vznikají velká ložiska uhlí.
V tropických pralesích se daří hmyzu a dalším členovcům, kteří dorůstají velkých rozměrů. Příkladem jsou například vážky a potenky s rozpětím křídel více než půl metru, třiceticentimetroví švábi, dvoumetrové mnohonožky nebo třičtvrtě metru dlouzí štíři. Objevují se i první býložraví plazi, kteří kladou vejce s vnější skořápkou.
Obsah kyslíku v atmosféře narůstá až po hodnoty kolem 35% (dnes je to 21%). Vlivem většího množství kyslíku v atmosféře a četných bouří doprovázených blesky dochází k nárůstům požárů a pevnina se pomalu postupně vysušuje. Celkově sušší klima vede postupně k zániku karbonských pralesů. Od poloviny karbonu teplota klesá a Země vstupuje do doby ledové.

Perm

Zemská kůra je opět v prudkém pohybu. Vznikají pohoří, sopky jsou aktivní. Během permského období se všechny kontinenty spojují do jednoho superkontinentu Pangea, který sahá od severního pólu k jižnímu. Zbytek Země pokrývá oceán Panthalassa. Ve výškách se tvoří led a moře jsou uzavřena pevninou.
V oblasti severně od rovníku se nachází horské pásmo, které významně ovlivňuje atmosférické proudění. Pohoří brání postupu vlhkých rovníkových proudů, v důsledku čehož se uvnitř severní části superkontinentu rozprostírají obrovské pouště.
Klima v permu je zpočátku studené, od poloviny období se postupně otepluje a pevnina se vysušuje. Uzavřená moře se odpařují a na zemi zůstává sůl.
Ve stále sušším podnebí stromovité přesličky a plavuně nahrazují stromy jako jehličnany, cykasy a ginkgo. Na vlhčích místech ještě přežívá část karbonské flóry. Poprvé se objevují brouci, dodnes nejrozsáhlejší skupina hmyzu. Největší rozmach zaznamenávají obratlovci. Objevují se nové formy kostnatých ryb. Objevují se i savcům podobní therapsidi, nazývaní také savcovití plazi (pelykosauři) a archosauři, kteří jsou schopni přizpůsobit se chladnějšímu klimatu.
Na konci permu dochází v severní části Pangey k největšíím erupcím lávy na Zemi, které jsou doprovázeny výrony plynů a popela do ovzduší. Obrovské množství uvolněného oxidu uhličitého způsobuje globální oteplení. Teplota vod prudce stoupá o několik stupňů a obsah kyslíku v oceánech klesá. Nastává největší vymírání živočichů v historii Země. Během poměrně krátké doby hyne až 95 % mořských a 70 % suchozemských druhů živočichů. Ze světa zmizí mnoho různých skupin, od trilobitů, pancéřnatých a akantódových ryb až po některé druhy savcovitých plazů.

MEZOZOIKUM (DRUHOHORY)

Druhohory jsou charakteristické explozí plazů (hlavně dinosaurů) a krytosemenné flóry. Svůj zlatý věk prožívají i bezobratlí – amoniti a belemniti. V mořském prostředí také nastává expanze nových druhů žraloků. Datujeme je do období před 252,2 až 66 milionů let. Dělí se na tři periody: trias, jura a křída.

Trias

Superkontinent Pangea existuje do poloviny triasu a následně se začíná pozvolna rozpadat na dva pevninské celky - Laurazii na severu a Godwanu na jihu. Oba kontinenty jsou však nadále zčásti spojeny. Klima je velmi teplé, dokonce i ve vysokých zeměpisných šířkách. Oba póly jsou bez ledovců, pokryty lesy jako v dnešním mírném pásmu. Suché oblasti se od rovníku rozšiřují do vysokých zeměpisných šířek směrem na sever i na jih. Vegetace je na začátku triasu řídká. Ve vnitrozemí dominuje zakrslá vegetace. Pobřežní pralesy tvoří kapradiny, jehličnany, gingka a cykasy, které jsou nejpočetnější (dva ze tří stromů jsou cykasy).
Trias je obdobím obnovy rozmanitosti druhů po permském vymírání. Mezi první obnovené formy patří stromatolity. Někteří ramenonožci spolu s amonoidy, mlži, plži a jinými mořskými bezobratlými přežili a zanedlouho se k nim připojují nové druhy bezobratlých. Z těch pár čeledí, co přežilo, začíná nová éra vývoje i ryby. Predátory vod jsou nadále žraloci a rozmach zažívají kostnaté ryby.
Při permském vymírání mizí i mnohé suchozemské druhy: velcí obojživelníci, savcovití plazi a některé první druhy dinosaurů. Objevují se první žáby, želvy, krokodýli. Notosauři a delfínům podobní ichtiosauři se přizpůsobují životu v mořích, pevninu ovládají zejména býložraví dinosauři a ve vzduchu létají pterosauři. Objevují se první savci – drobní tvorové připomínající dnešní rejsky.
Trias je ukončen dalším vymíráním v důsledku výrazných změn klimatu a pohybů kontinentů. Země přichází o polovinu všech, tehdy žijících druhů.

Jura

Superkontinent Pangea se rozpadá na dvě části - severní Laurazii a jižní Godwanu. Prostor mezi nimi vyplňuje nově vzniklý Atlantský oceán a mělká moře. Klima je teplé a vlhké. Dlouhotrvající deště zavlažují i ​​ty části pevniny, které byly v období triasu pokryty pouštěmi.
Flóru ve středních a vyšších zeměpisných šířkách tvoří gingkovité rostliny, kapradiny a jehličnany. V nízkých zeměpisných šířkách převládají benetity a cykasy. Další zajímavou skupinou semenných rostlin jsou kaytonie. Evoluce suchozemských rostlin je propojena s evolucí hmyzu. Objevují se různé druhy hmyzu, od škvorů a švábů, přes jepice a mouchy až po včely a vosy, mravence a termity. V juře hraje hmyz důležitou roli v přenosu pylu z jedné rostliny na druhou. To přináší nový rozměr pro vývoj rostlin.
V teplých mělkých mořích se daří útesotvorným korálům, mechovkám a houbám, bělemnitům, mlžům, plžům, ostnokožcům i ramenonožcům. V tropických vodách se objevují nové typy planktonu. Návrat na scénu zažívají amoniti, avšak nadále v mořích vládnou velké ryby a obrovští plazovití predátoři – plesiosauři a ichtiosauři. Při triasovo-jurském vymírání mizí zástupci dominantní krokodýlí linie archosaurů, přežívají pouze zástupci skupiny krokodýlovitých. Dominantní postavení získávají suchozemští plazi, které zažívají svůj zlatý věk a rychle se šíří po celém světě. Rozmanití býložraví dinosauři spásají bujnou vegetaci. Druhy vybavené kostěným krunýřem se živí nízkým porostem. Ornitomimidi – štíhlí dinosauři podobní pštrosům, nacházejí potravu ve středně vysokých keřích či nízkých stromech. Sauropodi – jurští dinosauří obři spásají vysoké koruny stromů, kam nedosáhne žádné jiné zvíře. Třídy býložravců následují první druhy velkých masožravých dinosaurů. Za nimi jdou menší masožravé druhy, které se živí zbytky potravy.
Vedle pterosaurů se ve vzduchu objevují i ​​praptáci, kteří mají křídla s dobře vyvinutým peřím (Archaeopteryx). Během tohoto období osidlují zemi i placentálové a vačnatci.

Křída

Rozpad Pangey pokračuje. Světadíly postupně nabývají dnešní podobu, přestože se nacházejí na zcela jiných místech než dnes. Evropa stále přiléhá k Severní Americe a Austrálie je spojena s Antarktidou. Přední Indie se odděluje od Afriky a míří na severozápad. S Asií se sráží na konci křídy..
Pro křídu je typické variabilní klima, se střídáním teplých a studených období každé dva miliony let. Během teplých období jsou charakteristické vysoké globální teploty a vysoká hladina oceánů (o 200 až 300 m vyšší než dnes). V pozdní křídě zaplavují velkou část povrchu kontinentů rozlehlá mělká moře. Dochází k formování současných oceánů. Objevují se krytosemenné (kvetoucí) rostliny. Nejprve jsou vzácné, ale koncem křídy jsou dominantní složkou flóry a postupně vytlačují kapradiny, cykasy a jehličnany. Několik prvních kvetoucích rostlin přetrvalo až do současnosti (lekníny). Souběžně se rozvíjí opylující hmyz, především včely a čmeláci, motýli. Objevují se listnaté stromy jako fíkovníky a mognólie. Rozmach zažívají mořské planktonové řasy, bezobratlí i obratlovci. Kostnaté ryby s plně pohyblivými čelistmi se přizpůsobují životu ve slaných i sladkých vodách. Mořím vládnou žraloci, plesiosauři a mosasauři..
Dinosauři dosahují největší různorodosti. Zdokonaluje se jejich obrana proti velkým masožravým druhům (obrnění ankylosauři, rohatí ceratopsi), ale vyvíjejí se i velcí predátoři (tyranosauři). Pterosauři začínají pomalu vymírat a objevují se pterodaktylové, největší létající obratlovci všech dob. Ve stínu dinosaurů žijí krokodýli, praptáci a objevují se první hadi. Savci se stále vyznačují malými rozměry těla a v pozdní křídě se objevují první vačnatci. Na konci křídy dochází k dalšímu katastrofickému vymírání, při kterém mizí z povrchu Země dvě třetiny všeho života. Příčinou tohoto vymírání jsou pravděpodobně následky dopadu obrovského meteoritu na poloostrov Yucatan (Mexiko) a také následky masivní sopečné činnosti v Indii (nárazové vlny tsunami, mračna prachu, lesní požáry, kyselý déšť). Jde o nejrozsáhlejší devastaci rostlin a živočichů v dějinách Země, při které hynou celé skupiny velkých suchozemských obratlovců včetně dinosaurů i mnohé skupiny mořských obratlovců a bezobratlých.

KENOZOIKUM

Kenozoikum se rozděluje na tři periody: paleogen (starší třetihory), neogen (mladší třetihory), kvartér (čtvrtohory). Třetihory jsou érou savců a nového světa. Trvaly od 66 do 2,58 milionu let a dělí se na dvě periody: paleogen a neogen.
Čtvrtohory se dělí na dvě epochy: pleistocén a holocen. Datujeme je do období před 2,58 milionu let až do současnosti.

Paleogen

Během paleogenu se dokončuje rozpad Pangey. Nové oceány rozšiřují prostor mezi kontinenty a vznikají mořské proudy. Jižní Amerika a Afrika se od sebe vzdalují, čímž se rozšiřuje Jižní Atlantik. Zvětšuje se také Severní Atlantik a Golfský proud sílí. V západní části Severní Ameriky se formují Skalnaté vrchy a vrásněním se vytvářejí i rozsáhlá pásmová pohoří: Alpy, Karpaty, Pyreneje, Kavkaz, Himaláje, Pamír a jiné. Austrálie se odděluje od Antarktidy, čímž se otevírá Jižní oceán. Při oddělování kontinentů se izolují velké pevninské masy, na kterých se fauna a flóra vyvíjí nezávisle. Během paleogenu se střídají teplé a studené cykly trvající 10 milionů let. Během teplého cyklu je zvýšená teplota doprovázena zvýšeným množstvím dešťů. Výsledkem je pokrytí většiny pevniny deštnými lesy. Na konci období opět nastává ochlazení, které později (ve čtvrtohorách) vrcholí nástupem zalednění.
V paleogenu začíná nová etapa mořských i suchozemských ekosystémů, která trvá miliony let. Výrazné celosvětové oteplení podporuje rozvoj mořských bezobratlých i obratlovců. Nastává rozmach pravých útesů tvořených šestipaprskovými korály. Objevují se nové formy ježovek, krabů, plžů a mlžů, které jsou podobné dnešním. Mezi prvoky se vyvinuli mega dírkonošci o průměru schránky až 10 cm. Objevuje se mnoho nových druhů kostnatých ryb, z nichž pochází mnoho současných zástupců. Mořskými predátory jsou žraloci, k nimž se postupně připojují velryby. Savci začínají vyplňovat volná místa po dinosaurech – objevují se první kopytníci, masožravci, chobotnatci i primáti, ale i létaví a nelétaví ptáci. Rostlinstvo má charakter současné krytosemenné flóry. S rozmachem kvetoucích rostlin zažívá svou evoluci i hmyz včetně včel, termitů, motýlů, mravenců.
Na konci období dochází k ochlazení, hladina moří klesá. Vytváří se pevninské mosty, které umožňují migraci živočichů. Vyvíjejí a rozšiřují se trávy, které lépe dokáží snášet chladnější prostředí. Změna podnebí zapříčiňuje vymírání fauny a změny ve složení flóry.

Neogén

Neogén je obdobím, kdy se vyvíjejí mnohé současné živočichy, jakož i jeden z našich raných předků – Australopithecus. V důsledku pohybů tektonických desek dochází ke vrásnění a ke zdvihu pohoří – Himaláje, Pyreneje, Alpy, Helenidy a Dinaridy (Dinárské hory), Zagros a také vzniká Indonésie. Během raného neogénu se ustaluje antarktický proud a vytváří z Antarktidy ledovou oblast. Před 5,2 a 4,8 milionu lety nastávají dvě období zalednění, trvající kolem 15 000 let. Od sebe jsou odděleny poměrně teplou fází, kdy se na severním pólu netvoří led během celého roku. Ke konci neogénu vstupuje Země opět do doby ledové.
Oddělování kontinentů a změna podnebí vede ke vzniku charakteristické vegetace v různých částech světa. Sezónní podnebí severní polokoule vyhovuje opadavým listnatým stromům – dubům, břízám, javorům a dalším. Směrem na sever se rozšiřují boreální jehličnaté lesy. Ve středních zeměpisných šířkách lesy ustupují travnatým oblastem. Výskyt teplomilných rostlin se postupně omezuje na tropy a subtropy.
Neogenní mořské ekosystémy jsou k nerozeznání od těch dnešních. Objevují se kapustňáci, lachtani, tuleni, mořské vydry. Náročnému životu na otevřených planinách se přizpůsobují mnozí býložraví savci a jejich predátoři. Kopytníkům rostou zuby na pastvu a dlouhé nohy na útěk před novými predátory z řad medvědovitých, psovitých i šavlozubých kočkovitých šelem.
V tomto období se hominidé oddělují od primátů, což postupně vede k evoluci člověka. Ke konci neogénu se výrazně ochlazuje. Přibývají nové pevninské mosty a s nimi nastávají nové vlny migrace živočichů a také vymírání.

Kvartér (čtvrthohory)

Kvartér je současná perioda kenozoika, která začala před 2,588 miliony let. Je obdobím opakujících se klimatických změn, dob ledových (glaciálů) a dob meziledových (interglaciálů). Dosud se vyměnilo nejméně 20 cyklů glaciálů a interglaciálů. Glaciály trvají 40 až 100 tisíc let, interglaciály jsou výrazně kratší, trvají 10 až 20 tisíc let. V chladných obdobích probíhá tvorba ledovců, které pokrývají až 14–30 % zemského povrchu s průměrnou tloušťkou pevninského ledovce 2,5–3 km. Během zalednění dochází na kontinentech k posunu klimatických pásem, se kterými souvisí i změny a přesuny společenství rostlin a živočichů.
Naprostá většina dnešních rostlin a živočichů má své přímé i nepřímé předky v tomto období.

O PROJEKTE

Tento didaktický materiál pre vás spracovali ľudia z občianskeho združenia PERSONA v rámci projektu Cesta, ako navrátiť radosť z učenia do škôl. Realizácia projektu je možná vďaka podpore z Európskeho sociálneho fondu a Európskeho fondu regionálneho rozvoja v rámci Operačného programu Ľudské zdroje.