VÝVINOVÁ OBDOBÍ

Maria Montessori pozorně sledovala děti, aby zjistila, jakým způsobem se vyvíjejí. Zjistila, že děti procházejí fázemi intelektuálního zájmu a zvědavosti, kdy je fascinují a přitahují určité aspekty okolního prostředí. Tyto fáze pojmenovala senzitivními obdobími, která jsou ideální pro učení se určitých schopností. Je to příležitost podpořit dítě v dané činnosti, nejen kvůli kognitivnímu rozvoji dítěte, ale také proto, aby bylo šťastné.
Maria Montessori rozlišila několik různých senzitivních období. Každé odpovídá fázi, kdy je dítě připraveno získat určité konkrétní schopnosti. Pokud jsou děti v tomto věku ve správném prostředí a dostane se jim patřičné podpory a příležitostí, učí se zcela přirozeným způsobem.
Pokud dítě nevyužije senzitivní období, stejnou schopnost / dovednost / poznatek nabude už jen úsilím a vědomým opakováním.
Maria Montessori a její nástupci vyvinuli koncept vzdělávání, který respektuje vývojové fáze dítěte, jeho potřeby a dispozice ve vztahu k myšlení a učení v jednotlivých fázích.
Montessori koncept vzdělávání je jedinečný v tom, že Maria připojila k teoretickému popisu vývojových fází praktické náměty na tvorbu připraveného prostředí, ve kterém si děti mohou naplňovat své vývojové potřeby.
Svou praxi začala s dětmi předškolního věku (3-6 let), poté se její práce rozšířila i na starší děti (6-12 let), dospívající (12-18 let), mladé dospělé (18-24 let) a také na děti do tří let (0-3 roky).

První období, věk 0–6 let = období „absorbující mysli“
Období od 0 – 6 let je pro vývoj dítěte velmi důležité. Právě během tohoto období se dětský mozek vyvíjí rychleji než v kterémkoli období dětství či puberty. Je mimořádně citlivý na okolí a je naprogramován osvojit si mnohé schopnosti.
Dítě v tomto období nabývá fyzickou i psychickou nezávislost. Tvoří si své sebevědomí. Maria Montessori hovoří o sociální embryonální fázi – nejprve dítě musí být samo sebou, poznávat a rozvíjet sama sebe, až potom může vnímat ostatní, spolupracovat s nimi, být svému okolí ku prospěchu.
Senzitivní období pro jazyk: od narození do 6 let;
Senzitivní období pro smyslový vývoj: od narození do 6 let;
Senzitivní období pro pořádek: od 0,5 do 3,5 let;
Senzitivní období pro pohyb: od 0,5 do 4,5 let;
Senzitivní období pro drobné předměty: od 1,5 do 3,5 let;
Senzitivní období pro sociální vývoj: od 2 do 6 let;

Druhé období, věk 6–12 let = doba zdůvodňování a abstrakce
V tomto věku dítě touží objevovat svět, baží po hlubším porozumění, po „znalostech“ – chce jít do „světa“. Montessori pedagogický koncept na to odpovídá tak, že nabízí dítěti od první chvíle ke zkoumání „vše“ – celý svět, „celý vesmír“.
Dítě je citlivé i na morálku – to, co vidí kolem sebe, v okruhu svých nejbližších už umí posuzovat – Je jejich chování „morální“? Je v rámci stanovených hranic? Dítě upozorňuje na překročenou rychlost, na přechod přes silnici mimo přechodu, na porušení slibu… V tomto období se vytváří základ toho, jakým morálním člověkem bude.

Třetí období, věk 12 – 18 let = vytváření „sociálního já“, rozvoj morálních hodnot, vytváření emocionální nezávislosti
Období od 12 – 18 let je podobné prvnímu, jelikož mu dominuje potřeba fyzické i psychické samostatnosti. Nastupuje puberta a potřeba vyrovnat se „s novým tělem“ i novým pohledem na svět. Dítě, kromě potřeby nezávislosti a možnosti nacházet vlastní místo, potřebuje ze všeho nejvíce podpořit sebeúctu, cítit ochranu a podporu. Dítě potřebuje poznat svoji schopnost být ekonomicky nezávislým. V Montessori pedagogickém konceptu je dětem umožněno, aby hospodařili s určitou částkou peněz, navyšovali ji a měli pravomoc rozhodnout, k jakému účelu zisky použijí. Toto vývojové stádium se u dětí projevuje i kritickým myšlením a dětí se často v tomto období stávají např. bojovníci za práva zvířat, ekologové či obhájci slabších.

Čtvrté období, věk 18 – 24 let = chápání sebe a hledání svého místa ve světě
Cílem tohoto období je duchovní samostatnost, nezávislost a svoboda. Mladý člověk už ví, kým je a ví, že má k tomu právo a prostor. Je vnímavý vůči vlastním potřebám, stejně jako vůči potřebám druhých. Má kapacitu dočasně upřednostnit potřeby jiných nebo celku před svými vlastními, přičemž se necítí jako oběť. Laskavost není pro něj morální povinností, ale svobodným rozhodnutím.